Lidé čtou.
Ovšem v naší 7.C to nebyla kniha ledajaká. Probírali jsme starší českou literaturu, a proto jsme při výběru knižního titulu zůstali věrni tomuto období. Součástí Hradeckého rukopisu je úsměvná staročeská „Bajka o lišcě a o čbánu“. Každý z nás se stal jejím překladatelem. 96 veršů je tak akorát.
Nejdříve nám paní učitelka celý text bajky přečetla, abychom pochopili výslovnost dnes už zaniklých hlásek a dvojhlásek, druhé čtení už jsme zvládali nahlas sami. Zároveň každý z nás překládal vždy po čtyřech verších. Význam hůře srozumitelných slov jsme si mohli připsat podél původního textu. K našemu údivu jsme ale mnohému rozuměli, i když nás od doby vzniku půvabného díla dělí téměř sedm století. Ani jsme nemuseli užívat Staročeský slovník.
Překládáním ovšem naše úloha neskončila. Nyní musíme zpracovat ještě téma bajky z pohledu literární teorie: tedy zaznamenat „3P“ – personifikaci, pointu, (mravní) ponaučení. A navíc najít dnešní přísloví nebo rčení, která odpovídají ponaučení, jež vyplývá z bajky.
Hau