Třídní výlet s naší paní učitelkou a obětavou paní asistentkou Kučerovou do středočeské Kouřimi byl příjemným završením všeho dění v posledním květnovém týdnu tohoto školního roku a dokreslením letošního dějepisného učiva. Předcházely mu totiž sportovní den 2. stupně a středeční návštěva Anežského kláštera v rámci výuky dějepisu. Čtvrteční školní výlet se nám vydařil. Počasí jak na objednávku, průvodci kulturních stánků přívětiví, autobusy jezdící podle jízdních řádů, řidiči po telefonické domluvě ochotně na nás čekající u přestupů a jízdné i vstupné úsměvné, nikdo se neztratil a nezranil, co víc si přát? Následující řádky se mohou pro vás, vděčné čtenáře, stát inspirací pro blížící se prázdniny.
Bývalé královské město Kouřim, založené ve třetí čtvrtině 13. století králem Přemyslem Otakarem II., je dnes velmi malebné, vzdálené ruchu našeho velkoměsta. Nabízí mnohé, což jsme náležitě využili. V místním muzeu nám vyšli vstříc, a tak jsme se už v půl desáté ocitli v chladu majestátního gotického kostela sv. Štěpána. Vedle novogotického interiéru nás nejvíce oslovila pod presbyteriem umístěná kaple sv. Kateřiny z poč. 15. st. s hvězdicovou osmibokou klenbou vyzdobenou gotickými malbami znázorňujícími umučení sv. Kateřiny, umučení Krista a anděly hrající na dobové hudební nástroje, které jsme snadno poznávali. Celková klenba kaple se Stromem života jako symbolem Krista je jedinečná, zpřístupněná teprve několik let.
Pak naše kroky vedly po strmých schodech renesančně zdobené zvonice, která se může pochlubit neobvyklým zavěšením zdejších zvonů, totiž srdcem vzhůru. Jedná se o původní způsob zavěšení, který lze spatřit už jen tady a v Rovensku pod Troskami. Odtud jsme se vydali podél kamenných městských hradeb, jež pocházejí už ze 13. století. Naskytl se nám pohled do krajiny, v níž se v dálce tyčí Lechův kámen.
Město Kouřim se oprávněně prezentuje jako město přátelské k rodinám. Podél městského opevnění dlouhého 1250 metrů i dnešní zastupitelstvo udržuje, stejně jako jeho předchůdci od 30. let minulého století, vzrostlý park Na Hradbách, v němž jsme našli stín, odpočinek, perfektně čisté hygienické zázemí. Nejpozoruhodnější stavbou je zde mohutná půlválcová hradební bašta z přelomu 15. a 16. století - nacházející se na konci dolní části parku, která od 17. století sloužila jako mučírna - a jediná zachovaná Pražská brána. Však se můžete také podívat ve fotogalerii. Někdo v zeleni parku už poobědval, jiní zavítali do místních restaurací nebo na zmrzlinu.
Druhou část dne jsme naplnili prohlídkou zdejšího skanzenu lidových staveb, ale nejdříve jsme si zkusili podmalbu na sklo. Motivem byla Panna Maria, protože právě v lidových stavbách, kdy obyčejní věřící lidé měli hluboko do kapsy, tuto výtvarnou techniku využívali pro zkrášlení tzv. svatého koutku. Než nám naše pomalované sklo sluníčko usušilo, mohli jsme si prohlédnout samotné objekty, které pocházejí ze středních, východních a severních Čech z období 17. – 19. století. Děvčata poznala, že se zde natáčely scény z výpravné pohádky Tajemství staré bambitky. Ani se nelze divit, protože zde najdeme snad všechny druhy obytných budov, hospodářských stavení včetně interiérového vybavení, které k tomuto prostředí a období neodmyslitelně patří.
Domů jsme doputovali notně utrmácení, ale spokojení a obohacení o nové dojmy a poznatky, které nás utvrdily v tom, že naše země je překrásná a má se čím pochlubit.