|
„Já píši vám – co mohu více? Co ještě mohu dodati? Teď vím, že máte právo sice mne pohrdáním trestati, leč ještě věřím, nešťastnice, že mne váš milosrdný soud nemůže přece zavrhnout…“ |
Kdo by neznal nejznámější ukázku z Taťánina dopisu Oněginovi ze světově proslulého milostného příběhu nenaplněné lásky a hledání smyslu a cíle života?
Symbolicky – v den patrona zamilovaných - v pátek 14. února t. r. jsme zhlédli dramatizaci jedinečného Puškinova románu ve verších, jehož podoba byla umocněna skvělými hereckými výkony; v rolích zazářili Jiří Hána, Petra Tenorová, Milan Kačmarčík, Nina Horáková, Jitka Smutná a mnozí další ze souboru. Nepřehlédnutelnými se staly také pohybová choreografie, výtvarná podoba scény a kostýmů, hudební a světelný doprovod. Všechny včetně režie Pavla Kheka dokreslovaly nejen děj, ale také přispívaly k jeho dynamičnosti a k dokonalému vyjádření ruských reálií: prostředí venkova i vysoké společnosti, ruské mentality, dvojí morálky, vnitřního světa a prožitku postav. Tvůrčí tým román inscenoval s pomocí úpravy slavného E. F. Buriana a s jedinečným překladem básníka Josefa Hory a překladatele Milana Dvořáka. Ani se nelze divit, že konec představení byl odměněn nekončícím potleskem a ovacemi vestoje.
Opravdu skvělý kulturní zážitek! Navíc prohloubil naši výuku českého a ruského jazyka a napomohl ke hlubšímu poznání multikulturního prostředí ve třídě.
Někteří jsme ještě využili čas k prohlídce Václavského náměstí s okolím, které nabízí směsici mnoha stavebních slohů: novorenesanci historické budovy Národní muzea se dvaasedmdesáti jmény české historie zvěčněnými pod okny, ale i líbivou secesi, art deco, funkcionalismus, kubismus, konstruktivismus, modernismus… nezapomněli jsme na Myslbekovo sousoší patronů české země, jemuž vévodí sv. Václav, který je tak odlišný od pojetí Davida Černého v pasáži paláce Lucerna.