25. dubna jsme navštívili Neviditelnou výstavu v centru Prahy. Hezkou procházkou jsme došli na Novoměstskou radnici, kde se konala výstava, ale před začátkem výstavy jsme si museli nechat od Terezky zahrát na klavír přímo na dvoře radnice, protože opravdu umí!:-) Pak už naše kroky směřovaly do druhého patra, kde se konala výstava.
Nejprve jsme „proklopýtali“ sedmi naprosto zatemnělými místnostmi. V momentě, kdy se za námi zaklaply dveře, a obestřela nás tma, jsme si uvědomili, že tentokrát nejsme vítězové my, ale naše nevidomá průvodkyně (nevidomý průvodce). Po prvních, nejistých krůčcích jsme se již trochu uvolnili a vydali se na cestu přes všechny místnosti domu a ohmatávali vše, co jsme našli. Po většině neúspěšných pokusů, zda se jedná o fén, či žehličku na vlasy, jsme vyšli na „ulici“, kde nás čekalo pár překvapení ve formě opravdu velmi nepříjemného zápachu z obchodu se zeleninou a ovocem a několik nečekaných zatroubení aut, po kterých následovalo osm (šest) uječených hlasů (někteří ječeli stále :-)). Prošli jsme se ještě lesem, přešli přes lávku potok, do kterého naštěstí nikdo nespadl, a navštívili galerii, kde jsme poznávali po hmatu sochy. Nakonec jsme vešli do baru, usadili se na barové židle a mohli si objednat něco k pití. Čas jsme ale využili k dotazům na naši milou průvodkyni (na našeho milého průvodce).
Cesta zpátky do světla byla trochu nepříjemná, protože ostré světlo nás bodalo do očí. Pro celou třídu to byl vážně silný zážitek, náramně jsme si to užili a výstava určitě splnila svůj účel – pochopit, že zraku si musíme vážit, protože nevidomí lidé to nemají v životě jednoduché. Zároveň ale získali náš obdiv za to, že si i přes svůj handicap dokáží užívat života.
Také jsme využili možnosti vyzkoušet si nějaké hlavolamy, různé hry, a to vše poslepu. Konec patřil „Čerňáku“, a pak už hrrr do školy.
Fotografie najdete ve fotogalerii.
P.T. a námořníci 6.B