Jeden z našich posledních výletů v tomto školním roce byl do Hornického muzea v Příbrami. I když venku bylo úmorné vedro přesahující třicetistupňovou hranici, my jsme si užívali příjemného chládku podzemí.
Naše cesta začala před školou, od které jsme se vydali na Smíchovské nádraží. Po další ještě přibližně hodinové jízdě autobusem jsme dorazili do města Příbram. Zde se nachází důlní komplexy, které sloužily k těžbě stříbra a olova až do roku 1976. V historii těžby dosáhly doly největšího významu za Rakouska-Uherska, kdy pokryly až 97 % stříbrné těžby v celé zemi. Za dobu své existence bylo z těchto dolů vytěženo obdivuhodných 2 400 tun stříbra.
Po příjezdu jsme byli přivítáni hornickým vláčkem, který nás měl dopravit do srdce podzemí. Cesta nás zavedla Prokopskou štolou k jámě Prokop, kde nám náš průvodce přiblížil historii dolu. Důl Anna, který jsme navštívili, se pyšní titulem nejhlubšího z Příbramských dolů. Skládá se ze 39 podzemních pater a poslední patro dosahuje hloubky 1491 metrů. V této ohromující hloubce již můžeme cítit teplotu zemského jádra, která zde dosahuje kolem třiceti stupňů. Při této informaci jsme si nedokázali představit, jaká musí být práce horníků v takových podmínkách.
Následovala další část naší prohlídky, která nás zavedla do druhého patra nazvaného Wasserlauf (vodní patro). Abyste se sem dostali, musíte “sfárat” výtahem. Při procházce podzemními chodbami jsme šli pouze za svitu našich pár zapůjčených baterek. Procházka těmito tajemnými chodbami nám přinášela pocit dobrodružství a zároveň úcty vůči horníkům, kteří zde pracovali v mnohem méně komfortních podmínkách. Po ukončení podzemní části prohlídky nás čekal poslední úkol - zdolat 156 schodů a vymanit se z podzemí zpět na světlo.
Exkurze se nám moc líbila a obohatila nás o nové poznatky o průmyslovém dědictví naší země.
.jpg)
.jpg)