Žáci osmého a devátého ročníku, kteří se zúčastňují výměnného pobytu v rámci projektu e-twinning, jsou tento týden ve Valencii. Ve fotogalerii najdete postupně obrázky z jednotlivých dní.
Již přílet přinesl jisté komplikace, jelikož díky stávce v Paříži mělo naše letadlo 2,5 hodiny zpoždění. Let byl ale klidný a na letišti nás čekali naši hostitelé s uvítacím transparentem. Poté si jednotlivé španělské rodiny rozebraly české chlapce a odvezly si je domů.
Pondělí bylo zahájeno ranní sportovní aktivitou na školním hřišti, které se nezúčastnil pan ředitel, jelikož se ztratil. Když se ho konečně podařilo nalézt, mohli jsme vyrazit na exkurzi na místní pole, kterému mimochodem říkají zahrada. Pěstují zde jakousi superpotravinu, která se jmenuje Tigernuts, ze které mixují nápoj pod názvem přeloženým jako Goldsweet. No, chutnalo to akorát španělským učitelkám a Honzovi. Za odměnu si mohl Honza vyzkoušet, společně se španělskou spolubojovnicí, výrobu této laskominky. Pak jsme se přesunuli do centra na hlavní náměstí a navštívili krásnou a krásně vyzdobenou historickou radnici. Pak už nás strašně bolely nohy, zapadli jsme tedy na sváču k McDonaldům a okolo páté se vrátili ke škole. Teď musíme dospat včerejší noc, přílet byl až těsně před půlnocí. Zítra nás čeká náročný den.
V úterý ráno jsme se sešli opět v devět hodin ve škole. Tentokrát nikdo nezabloudil, a tak jsme v klidu mohli vyrazit za dnešním programem. Čekalo nás muzeum věd. Nádherná moderní budova plná světla a zajímavých tvarů, protkaná sítí bazénů, cestiček a můstků. Kombinace betonu, skla, vody a světla vytváří fantastický zážitek. Kluky hned zaujala možnost vyzkoušet si plavbu po jednom z bazénů v nafukovacích koulích. Na první pohled bylo vidět, že není vůbec snadné se v kouli postavit, natož ji rozpohybovat tak, aby jela tam, kam dotyčný chce. Ale zábava to byla. Po této sportovní vložce jsme zamířili do nitra muzea. Čekali jsme něco na způsob IQ parku nebo Techmanie. V porovnání s těmito expozicemi to bylo trochu zklamání. Přesto zde byla spousta zajímavých exponátů interaktivních her s vědeckými náměty, takže jsme se určitě nenudili. K velmi zajímavým exponátům patřily kostry a modely dinosaurů, některé byly nalezeny v okolí Valencie, nebo exponáty demonstrující některé fyzikální zákony, například zakřivení časoprostoru vinou gravitace, nebo coriolisovu sílu. Řada exponátů byla z oblasti přírodopisu, fyziologie. Po prohlídce jsme si dali svačinku v parku a navštívili velké obchodní centrum. Závěrečným počinem byla návštěva kina typu imax, kde jsme zhlédli hodinový dokument o vědeckých inovacích v různých oblastech lidského působení, od architektury, přes fotovoltaiku až k robotice, a hlavně o působení mladých lidí, často ještě různé školy navštěvujících, v těchto oblastech. Bylo to velmi zajímavé a inspirující. Tak zase zítra.
Středa byla dnem odpočinku. Sešli jsme se opět v devět hodin ve škole a vyrazili na malé hřiště postavené pro španělský historický sport, kterému překvapivě říkají bowling. Cílem hry (nebo sportu, jestli chcete) je shodit pět ze šesti těsně k sobě postavených kuželek pomocí dřevěného válečku ve tvaru většího vejce nebo tlustší smrkové šišky, a to vše na vzdálenost cca 10m. Ukázalo se, že to vůbec není tak snadné, jak se na první pohled zdálo. Na ukončení každé hry byly k dispozici maximálně tři hody. Po úsilovném tréninku, kdy se občas někomu, spíš náhodou podařilo dosáhnout vítězství, nastala soutěž. Nejlépe se dařilo Richardovi, který dosáhl tří vítězství z pěti pokusů. Když nás hra omrzela a po pauze na svačinu, jsme vyrazili pěšky k moři. Cesta je dlouhá asi čtyři kilometry, ale písčitá pláž stála za to. Moře bylo poměrně chladné, a tak se tam, až na výjímky, každý maximálně smočil. Za to na pláži jsme se vyblbli do sytosti, někdo se opaloval, někdo hrál fotbal. Hlavní atrakcí bylo zahrabání Matese do písku tak, že mu koukala jenom hlava. Po půl páté jsme vyrazili opět pěšky zpět a ke škole jsme dorazili v půl šesté. Čekala nás večerní a noční aktivita se španělskými kamarády. Tady se hold v noci moc nespí.
Ve čtvrtek nás čeká návštěva přírodního parku Albutera. Jeli jsme tam autobusem, společně s celým druhým stupněm místní školy. Tedy vlastně dvěmi autobusy. Čekalo nás místní rekreační středisko, kam jezdí během roku snad celá Valencie. Malé městečko je tak plné restaurací, kaváren a cukráren. Okolo městečka jsou všude zavlažovací kanály, po kterých se často plaví místní loďky, a rýžová pole. Měli jsme asi dvě hodiny volno, abychom si mohli vše dobře prohlédnout. Potom jsme se přesunuli do jedné z místních restaurací, vytvořené z historické stodoly, kam jsme byli společně s celou školou pozváni na místní specialitu (téměř národní jídlo), paellu. Po společném obědě nás postupně všechny svezli na vozíku taženém hutsulem a potom jsme již vyrazili na projížďku lodí po přírodní rezervaci. Na závěr jsme měli přednášku o tom, jakým způsobem tato oblast vznikla, bohužel ve španělštině, takže jsme tomu moc nerozuměli. Chvíli jsme ještě čekali na autobusy, které nás odvezou zpět, a po šesté hodině jsme opět vystupovali u školy. Musíme přiznat, že dneska to byl opravdu náročný den. Nikdy ve svém životě jsme nezodpověděli tolik dotazů v angličtině jako dnes, postupně se na nás vrhla snad celá škola. Tak zase zítra.
V pátek jsme podruhé vyrazili do centra Valencie. Od školy jsem jeli autobusem k aréně, která vypadá jako menší římské koloseum. Odtud jsme vyrazili pěšky. První zastávkou byla tržnice. Tady můžete nakoupit cokoliv, co je k jídlu nebo k pití. Ryby, mořské plody, sýry, maso, ovoce, zeleninu, olivy, víno, pivo a podobně, všechno naprosto čerstvé. Bylo to velmi zajímavé. Další cesta nás zavedla k obchodu se suvenýry, no spíš k obchodu s tradičními předměty pro flamengo. Zde jsme si mohli koupit vějíře, kastaněty apod.. Následovalo historické tržiště s hedvábím. Nádherná budova postavená mezi roky 1458 a 1520 v gotickém a renesančním slohu. Zajímavé byly především vysoké kroucené sloupy, kazetové stropy a fresková výzdoba. Areál se skládal ze dvou budov, které propojovala věž. Mezi budovami byla rozkvetlá zahrada. První budova sloužila jako tržiště hedvábí, druhá, třípatrová, byla budovou administrativní. Další cesta nás zavedla do hlavní katedrály ve Valencii. Vstup do hlavní lodě chrámu byl pro nás zbytečně drahý a také málokoho zajímal, chtěli jsme však jít na věž chrámu a shora se rozhlédnout po městě. Bylo tam ale moc lidí, a tak jsme si rezervovali vstup a vyrazili na obhlídku dalších pamětihodností. Postupně jsme viděli další chrámy a kostely, historickou budovu soudu, poslední zbylou bránu městského opevnění, kulaté náměstí a podobně. Přiblížil se ale čas rezervace a my vyrazili stoupat nekonečným schodištěm vzhůru na věž. Schodiště se postupně zužovalo, a to nejen co se týče šířky průchodu, ale teké co se týče šířky jednotlivých schodů. V horní části pak byl velký problém se vyhnout lidem, kteří sestupovali z vrcholu dolů. Výhled byl ale nádherný. Valencie leží na naprosté rovině, a tak odsud dohlédnete opravdu daleko. Okraj města jsme ale neviděli. Zahlédli jsme muzeum věd, kde jsme byli v úterý, spoustu moderních i historických budov a také stadion FC Valencie. Po sestupu nás pořádně bolely nohy, tak jsme se autobusem přesunuli do obchodního centra, kde jsme nakoupili dárky a pozornosti domů. Ještě nás ale čekala jedna akce. Společná večeře s rodiči všech zúčastněných rodin. Ta se konala v místní hospůdce nedaleko školy i všech bytů, kde jsme spali, a to od půl desáté do asi jedné hodiny v noci. Tady se asi opravdu v noci nespí. Měli jsme především nejčastější místní jídlo, obložené bagety, samozřejmě doplněné o různé drobnosti jako kroužky kalamárů, různé saláty a kostky masa. Zítra nás čeká poslední den s rodinami a potom návrat letadlem domů do Prahy.
Sobota. Dnes jsme dlouho spali. V sobotu není škola ani ve Valencii a tak byl sraz před školou až ve čtvrt na dvanáct. Čekal nás výlet do oblíbeného střediska asi 30 km od Valencie, do městečka Cullera. V tomto městečku je velký čistý záliv s nádhernými plážemi. Hned za městečkem stoupají vzhuru prudké kopce na kterých je zřícenina z doby Napoleona, meteorologická stanice a kombinace hradu, kostela a kláštera. Nás ale zajímala především pláž a moře, kde jsme koupáním a různými hrami strávili celý den. Dovádění u moře jsme přerušili z důvodu hladu, který nás vyhnal do místní restaurace ke společnému obědu. Tady jsme měli několik předkrmů, brambory s kečupem a ochucenou majonézou, kousky sepie,kousky chapadel chobotnice, slávky a na závěr místní pizzu. Celý oběd byl zakončen zmrzlinou. Okolo čtvrté hodiny odpolední nastal čas rouzloučit se s mořem, odjed do rodin zabalit, dojet na letiště, rozloučit se se španělskými přáteli a odletět, tentokrát bez zpoždění domů. V Praze jsme přistáli před půl jednou v noci.
Děkujeme za krásný pobyt našim španělským přátelům ze školy Colegio Ntra. Sra. Del Rosario a už teď se těšíme na další společné akce.